pátek 24. dubna 2015

Kdo je Simon Thomas? Rozhovor s novým prezidentem ITHF

Náš blog o stolním hokeji přináší první mezinárodní interview: vyzpovídali jsme Simona Thomase (Velká Británie), nového prezidenta ITHF, který se po MS 2015 v Petrohradě ujme úřadu, v němž právě končí Bjarne Axelsen (Dánsko). Otázky v anglické verzi kladl Tibor Varga, do češtiny přeložil Kryštof Herold.  

STOLNÍ HOKEJ A ŽIVOT

Simone, byl jsi zvolen novým předsedou ITHF. Mnoho našich čtenářů i hráčů z celého světa se určitě zeptá: Kdo je Simon Thomas? Podle světového žebříčku jsi britským občanem. My se s tebou ale pravidelně setkáváme na českých turnajích. Navíc ještě pořádáš Berlin Open. Vypadá to, že jsi člověk bez hranic…

Ano, státní příslušnost považuji za pouhý kus papíru. Moc velký význam jí nepřikládám. Myslím, že kdyby takhle uvažoval každý, bylo by na světě lépe.

Jak ses stal členem klubu Stiga Big Band Praha?

Prvního Českého poháru (kromě Czech Open) jsem se zúčastnil roku 2011 v Třinci. Cestou do Prahy jsem pak ve vlaku potkal kluky z Big Bandu a vypili jsme pár piv. Od té doby jsem s nimi chodil pít po každém turnaji. Zanedlouho mě začali přesvědčovat, abych vstoupil k nim do klubu. Brzy jsem si uvědomil, že dokud na to nekývnu, budou do mě neustále lít Jägermeistera, a tak jsem se k nim přidal!

Kdy jsi začal hrát stolní hokej? Jak ses o něm dozvěděl?

Se stolním hokejem jsem se setkal v roce 2006. Moje děti zrovna nastoupily do školky a má žena se tam spřátelila s jednou maminkou. Tak jsme uspořádali takovou víkendovou sešlost dvou rodin. Ženy si povídaly a děti si spolu hrály, takže já jsem musel přijít na to, jak si ukrátit čas s druhým tátou, kterého jsem neznal. Byl to Thomas Haussknecht. Jeho bratr dal zrovna Thomasovým synům dárek: stolní hokej. Velikostí byl proti Stize asi poloviční, ale užili jsme si s ním velkou legraci. Hráli jsme to snad několik hodin, jen my dva v jedné místnosti. Naše ženy říkaly, že je divné, jak tam spolu jsme celou věčnost, aniž bychom na sebe promluvili. My ale samozřejmě celou dobu komunikovali: na hrací ploše. Po chvíli jsme spolu začali i skutečně mluvit. Ukázalo se, že jeho bratr byl na několika německých turnajích ve Stize a Thomasovi pověděl, jak ohromně dobří hráči tam byli: dokázali dokonce „kombinovat“, přihrávat puk z jednoho hráče na druhého. No teda! Jak jsem slyšel o těchto extrémních dovednostech, pomyslel jsem si, že to zní jako zábava. Tak jsme si na internetu našli místní berlínskou ligu a rozhodli se, že ji omrkneme.

Nejhorší prohra v životě?

Těch bylo! Jednu porážku, kterou si pamatuju obzvlášť dobře, jsem zažil na berlínské lize. Jeden hráč mě v play-off porazil pasivní hrou. Přihrával si třeba pořád dokola mezi křídly za bránou. Hrozně mě štvalo, že jsem takhle prohrál. Dokonce jsem se ještě nějakou dobu po turnaji přistihl, jak jsem pořád naštvaný, a řekl jsem si: „Tohle je hloupý. Rozčiluju se tu nad hrou, kterou původně vymysleli pro děti!“ Vlastně jsem se rozhodl se stolním hokejem úplně přestat. A taky jsem přestal. Tři roky jsem nehrál.

Nejhorší prohra v životě :-)
Jednoho dne pak má žena řekla, že bych měl svůj starý hokej vyndat a ukázat ho dětem, které mezitím vyrostly dost na to, aby mohly hrát. Potom netrvalo dlouho, abych dostal chuť se zase vrátit. Ale slíbil jsem si, že tentokrát to nebudu brát vážně. Když to není zábava, nestojí to za to.

Teď se tedy snažím stolní hokej brát s humorem. Když se na turnaji rozhlédnete kolem, uvidíte, jak do toho všichni jdeme na 100 % a hrajeme tuhle „hru pro děti“, jako by na ní záležel náš život, což je super, ale taky je to poměrně legrační, když se nad tím zamyslíte. Na jednu stranu je to opravdový sport. Na druhou stranu je docela šílené, čím my stolní hokejisté trávíme čas. Tahle podivuhodná dichotomie se mi vážně líbí. 
  
 



ITHF A MEZINÁRODNÍ SCÉNA


Když porovnáš mezinárodní stolně hokejovou scénu, řekněme, před pěti lety s tím, jak situace vypadá dnes, co se změnilo? Které z těch změn jsou podle tebe k lepšímu?

Tou nejzřetelnější změnou je vzestup Ruska, které nahradilo Švédsko na místě nejsilnější země stolního hokeje. Každého to samozřejmě netěší, ale je na tom dost pozitivního. V Rusku na rozvoji stolního hokeje opravdu tvrdě pracují. Jako správce světového žebříčku musím každý týden vytvářet profily všech nových hráčů, a proto mám dobrý přehled o tom, kde se toho děje nejvíc. Je mi tedy jasné, kdo v téhle oblasti odvádí největší kus práce. Myslím si, že mnozí z těch, co si stěžují na ruskou nadvládu, by se měli podívat, jak jí bylo dosaženo, a měli by se snažit to ve své zemi napodobit.

Co je v současnosti pro mezinárodní stolní hokej podle tebe nejvíce potřeba? Co pro to může udělat ITHF?

Tak například se potřebujeme dostat k více lidem. Musíme společnosti Stiga pomoci udělat z naší hry skutečně celosvětový fenomén. Pokud nedojde k rozšíření, onen nevyhnutelný den, kdy se Stiga nakonec rozhodne přestat hokeje vyrábět, přijde spíše dřív než později.

Jednou z cest k rozšíření by podle mě mohla být změna v tom, jak informujeme o dění na turnajích. Jestliže chceme oslovit širší publikum, musíme hru prezentovat takovým způsobem, který baví nováčky. Spousta videí ke stolnímu hokeji na YouTube ukazuje akorát jeden zápas za druhým. To sice může zajímat zkušené hráče, ale nováčky to nudí.

V dnešní době běží v televizi, alespoň tady v Německu, spousta pěveckých soutěží. Jsou vážně oblíbené. Nezahrají vám jen písničky a na konci neřeknou, kdo vyhrál – to by bylo nudné. Místo toho dělají rozhovory, ukazují, jak účastníci na soutěž cestují, natáčí je, když mluví o svých snech a přáních. Takže když je pak vidíte zpívat, víte, kdo jsou ti lidé zač, a je to zábavnější. Myslím, že kdybychom takhle prezentovali stolní hokej, mohli bychom získat více příznivců.

Nejlepší film o stolním hokeji, co jsem kdy viděl, je „Table Hockey: The Movie“, film o kanadských hráčích, kteří si jedou zahrát do Švédska. Dobře se na to kouká, protože tam je humor, rivalita atd. Není to pak jen o kouscích plastu jezdících po ploše, je to osobní příběh.

Chci něco podobného zkusit letos na Berlin Open 2015. Jasně že chci taky hrát, takže nebudu moci jen filmovat. Žádám ale hráče, aby pomohli a natočili svou cestu na turnaj, udělali rozhovory, filmovali, jak chodí po památkách, atd. Zápasy by se samozřejmě měly natočit taky. Ale místo toho, aby tam byla spousta pětiminutových utkání, by ten film měl ukázat sestříhané nejlepší momenty se zpomalenými opakovanými záběry, aby nováčci mohli sledovat, co se děje. Bylo by to určitě lepší s profesionálním filmovým štábem nebo i se studenty filmové školy. Tohle je však jen experiment. Možná to nevyjde, ale bude radost to zkusit.

Představte si profesionální reportáž z mistrovství světa natočenou v tomhle stylu. Bylo by skvělé, kdybychom byli schopni přesvědčit Stigu, aby to zaplatila. Náš sport by tak zaujal více lidí různě po světě – třeba v Číně. Ukažte v Číně tuhle hru tím pravým způsobem, a než byste řekli švec, Stiga tam prodá tisíce hokejů.

Kdybys mohl během svého úřadování změnit pouze jednu věc, co by to bylo? S jakými dalšími problémy by ses chtěl vypořádat?

Rád bych změnil pole působnosti turnajových pravidel. Podle mě je zřejmé, že byla zamýšlena pouze pro mezinárodní turnaje, tj. turnaje World Tour a mezinárodní šampionáty. Lidé, co organizují vlastní místní ligy, by neměli mít za povinnost vycházet vstříc všem těm požadavkům. Měli by také mít možnost vyzkoušet nové hrací systémy. Upravil bych to tak, aby turnajová pravidla platila jen pro mezinárodní turnaje, zatímco pro zbytek by bylo jen pár základních požadavků. Herní pravidla by samozřejmě platila všude.

Přátelský rozhovor s Peterem Ostlundem
Také bych chtěl zemím usnadnit získání hlasovacích práv. V současnosti je ITHF na poli stolního hokeje „světovou“ autoritou, ale hlasovat smí pouhých 13 zemí. Takže si myslím, že bychom měli zmírnit požadavky nutné pro získání členství. Musíme si ale dávat pozor, aby nové členské asociace vedly interní diskuze nebo měly hlasovací systém, protože hlas národních delegátů by měl být hlasem celé asociace, nikoli pouze osobním postojem delegáta.

Další změnou by bylo více transparentnosti. O hlasování národních delegátů by měli být zpraveni všichni, ne jen delegáti. Potom by jednotliví hráči mohli sledovat, co se děje, a dát pozor na to, aby delegáti znali jejich názor. Taky si myslím, že bychom jednotlivé hráče neměli odrazovat od toho, aby ohledně důležitých otázek kontaktovali přímo výkonný výbor. Nedávno výboru napsal Petr Sládek, když ho hodně trápil jeden problém, a vyjádřil se za skupinu hráčů, ne jenom za sebe. Mně bylo ale řečeno, abych mu neodpovídal, protože není národním delegátem a v současnosti je pravidlem odepisovat pouze jim. Podle mě by výkonný výbor měl vycházet hráčům vstříc a náš názor by měl znát kdokoli, kdo ho chce slyšet.



BERLIN OPEN 2015

Na závěr pohleďme do velmi blízké budoucnosti: letošní Berlin Open se koná za dva týdny. Čím se tento turnaj liší od zbytku světových turnajů?

Má větší šťávu! :-)

Kromě toho, že se letos snažíme natáčet, použijeme také „znělku naruby“. Je to přesně naopak než obvykle: hudba hraje po celý zápas kromě posledních 30 sekund, kdy je ticho. Na konci není žádné odpočítávání, takže hráči přesně neví, kdy utkání skončí, čímž je závěr zápasu napínavější. Aby tohle fungovalo, musíme samozřejmě hráčům zakázat použití vlastních časovačů.

Zavádíme také cenu fair play. Kdokoli se během turnaje stane svědkem pozoruhodné ukázky fair play, může nominovat daného hráče tím, že situaci popíše organizátorům. Pokud na závěr turnaje organizátoři usoudí, že mají vhodného kandidáta, udělí mu cenu. Počkejte, až uvidíte, jak úžasná ta cena je! (…) Promiňte, musel jsem se na chviličku odmlčet, abych si otřel slzy, poněvadž ta cena je skutečně předmětem nesmírné krásy.

Celkově vzato, díky zeměpisné poloze Berlína k nám vždycky dorazí zajímavá směsice hráčů. Obvykle tu je několik Skandinávců ze severu a Češi a Švýcaři z jihu. Letos přijede i skupinka ukrajinských hráčů. A dokonce mistr světa Atis Silis mi pověděl, že by se rád zúčastnil. Prý to chce spojit s návštěvou svého příbuzného ve Frankfurtu, ale já myslím, že znám pravý důvod: mistrovství světa už vyhrál a teď hledá větší výzvy, takže mu zrak padl na metu nejvyšší – Berlin Open!

Není také žádným tajemstvím, že berlínské ženy mají české muže za neodolatelné, ale doufám, že to nikoho ze čtenářů neovlivní v rozhodnutí o tom, jestli se má nebo nemá zúčastnit.

Díky - a přejeme hodně štěstí s Berlin Open i s ITHF! 

Žádné komentáře:

Okomentovat