pondělí 22. června 2015

Výměna stráží. Rozhovor s bývalým předsedou ITHF Bjarnem Axelsenem

Sezóna 2014/2015 minulý týden vyvrcholila mistrovstvím světa v ruském Petrohradu. O víkendu došlo ale také k symbolickému ukončení jedné éry ITHF, jejíž předseda Bjarne Axelsen předal funkci následníkovi Simonu Thomasovi, s nímž jsme vedli rozhovor v dubnu. Je tedy více než na čase, abychom ocenili práci, kterou Bjarne pro stolněhokejovou společnost odvedl, a zjistili, jak se ohlíží za dny svého předsednictví. Otázky v anglické verzi kladl Tibor Varga, rozhovor do češtiny přeložil Kryštof Herold.

Bjarne, po kolik období jsi vlastně byl předsedou ITHF?
 
Po čtyři období (byl jsem zvolen v letech 2008, 2009, 2011 a 2013). Jsem jediný, kdo je členem výkonného výboru od jeho úplného počátku roku 2005 v Rize; a pak jsem byl sedm let předsedou. Během posledních deseti let se toho stalo dost. Za starých dobrých časů se hodně prodiskutovalo, občas mezi některými zeměmi a hráči panovala špatná atmosféra. Dnes je to o mnoho lepší, ale je nadále důležité, aby nás vedli lidé, kteří znají a respektují pravidla a jsou schopni se nestranně rozhodovat.

Znám tě jako nadšeného cestovatele, který dělá všechno pro to, aby se setkával s hráči stolního hokeje všude po světě, a účastní se všech možných turnajů. Musí to v tvém životě zabírat spoustu času a prostoru…

To je pravda. Mám možnost si plánovat hodně ze svého pracovního a volného času díky tomu, že od roku 2005 pracuji jako šéf rozhlasové stanice. Občas jsem večer před turnajem na hotelu nebo hostelu trochu pracoval, abych měl dost času zase za týden cestovat. ? Na podzim 2012 jsem byl na cestách sedm po sobě jdoucích víkendů – objel jsem Swiss Open, Košice Open, Istra Open, Helsinki Open, Canada Cup, Slovenia Open a Nové Zámky Open. Jak jsem cestoval všude po světě, z turnaje na turnaj, připadal jsem si jako skutečný profesionál. :-) Přiznávám, že bylo docela náročné ve čtvrtek ráno přiletět s Anette [Engel] z kanadského Toronta do Dánska a další den vyrazit s Michaelem [Toft-Nielsenem] do Chorvatska, kde nám jel vlak ze Záhřebu do Kranje, kde jsme se účastnili Slovenia Open. Hodně mě to ale bavilo a podařilo se mi vyhrát tři z těchto sedmi turnajů + dvě stříbrné medaile. Od roku 2004 do roku 2015 jsem mimo Dánsko odehrál okolo 170 turnajů. Cestovat a komunikovat je pro mě velice důležité. Svá rozhodnutí ve výkonném výboru ITHF jsem chtěl zakládat na faktech. Politik – včetně politiků stolního hokeje – musí cestovat, aby porozuměl tomu, jak svět stolního hokeje funguje za hranicemi jeho země.

…ale tomu je teď konec. Co budeš dělat se vším tím volným časem? :-)

Budu dál co nejvíc cestovat, ale nyní i do jiných než stolněhokejových destinací. Toužím vidět nádherná místa, kde se stolní hokej – zatím – nehraje. Kromě toho mám teď dvě zaměstnání: jsem výkonným ředitelem rozhlasové stanice a učím dánštinu lidi z více než dvaceti různých zemí, kteří přichází do Dánska jako uprchlíci. Takhle neustále pracuji s mnoha kulturami a hovořím s lidmi z mnoha zemí – a to mám opravdu rád. Mimo to stále plánuji odehrát některé turnaje ve stolním hokeji – miluji tu atmosféru. Pořadatelům by možná bylo ku prospěchu, kdybych jim pomohl, a já budu velice rád, když mě osloví. Také s DBHU (Dánský svaz stolního hokeje) pracujeme na několika projektech. Pořádáme turnaje po celém Dánsku a podařilo se nám nalákat nějaké sponzory, takže v dánském stolním hokeji začínají figurovat peněžité ceny.

Vypadá tedy situace v Dánsku velmi dobře?

Máme dobrou skupinu mladých hráčů a sérii turnajů s peněžními odměnami. Rozhodli jsme se, že budeme postupovat jako v mnoha jiných sportech. Pořádáme otevřené turnaje, ale noví a slabší hráči se musí kvalifikovat, pokud chtějí hrát „profesionální“ kategorii. Samozřejmě je skvělé, když může na turnaj přijít člověk z ulice a hrát s Maximem Borisovem, ale z jistého úhlu pohledu je to také dost neprofesionální. V jiném sportu by se to nestalo. Pokud chceme pozornost médií, sponzory a peněžité ceny (a já nevím, jestli tohle svět chce), musíme – podle mého názoru – dělat turnaje jen pro hráče určité úrovně.
V Dánsku máme před sebou dvě velké výzvy. Hodně dětí a jejich rodiče nepohlíží na stolní hokej jako na sport. V ITHF se musíme rozhodnout: chceme zůstat na dnešní úrovni, NEBO se odvážíme učinit nezbytné změny a klást v našem sportu určité nároky, abychom ze stolního hokeje udělali známý sport? Když jsem po návštěvě Moscow Open řekl našim lidem o peněžních odměnách za 19. místo, mezi mladými hráči to vyvolalo velký zájem.

Dalším problémem pro Dánsko jsou květnové a červnové turnaje. Květen a červen jsou v Dánsku velmi důležité měsíce, co se týče zkoušek. Přesunout zkoušky je téměř nemožné (chápu, že v jiných zemích to tak velký problém není) a k tomu potřebujete SILNÉ argumenty, abyste rodičům vysvětlili, že by měli kontaktovat střední školu a přesunout zkoušku kvůli stolnímu hokeji. Ve stolním hokeji potřebujeme víc prestiže: TV stanice, sponzory a peněžní odměny, abychom rodiče přesvědčili, že stolní hokej je skutečný sport – jako tenis, stolní tenis, badminton atd.

Co tedy do budoucna potřebujeme nejvíce? Peníze, publicitu, pořadatele na plný úvazek, prvotřídní turnaje nebo více hráčů…?

Odpověď na tuto otázku závisí na tom, co chceme. Pokud chceme cestovat, navštěvovat se, zápolit o trofeje a bavit se, nic nám v tom nebrání – to už máme. Pokud se chceme posunout o úroveň výš, musíme turnaje nejvyšší úrovně světové tour dát pořadatelům, kteří dokáží zorganizovat profesionální turnaje. Pozornost masmédií je skutečně nezbytná, chceme-li stolní hokej dostat výš, než jsme zatím dokázali. Mně se ale zdá, že většina členských federací je spokojená. V takovém případě nezbývá pro budoucí členy výkonného výboru mnoho výzev – kromě sestavování dobrého kalendáře světové tour ITHF, aktualizace světového žebříčku atd. Mě však velice inspiruje práce, kterou odvádí v Rusku a Lotyšsku. Pokud chceme víc veřejné pozornosti, než máme nyní, musíme se od nich učit. Propast mezi pohledy „udržujme současný stav“ a „musíme náš sport rozvíjet“ je pro budoucí výkonný výbor největší výzvou. Domnívám se, že bychom měli klást větší nároky na úroveň turnajů Super Series světové tour. Tuto úroveň si zaslouží všichni profesionální pořadatelé – a pouze oni. Státní hranice by v tomto ohledu neměly být nejdůležitějším faktorem. Nejdůležitější by měla být úroveň organizace, počet hráčů, počet zúčastněných zemí, vybavení místa konání, finanční odměny, média atd. Jinými slovy – PROFESIONALISMUS!

Tvůj herní styl vykazuje hodně soustředěnosti, odhodlání a energie. Kdo tě jako hráče nejvíce inspiroval? Proměnil se během tvé kariéry tvůj styl?

Začal jsem, když mi bylo 29. To pro mě byla největší výzva. Chtěl jsem do toho dávat vše a snažil jsem se dosahovat nějakých výsledků a vyhrávat turnaje v různých zemích. V Dánsku jsem nikdy nemohl procvičit obranu a skórovat ze všech úhlů různými kombinacemi a střelami bylo snadné. Podařilo se mi ale přilákat mnoho mladých Dánů, kteří si neskutečně užili mistrovství světa a Evropy, Swedish Masters, Oslo Open či snad turnaje na Slovensku v Košicích nebo v maďarském Kápolnásnyéku.

Začal jsem ve stejné době jako mnoho nejlepších mladých hráčů. Spoustu z nich nesmírně obdivuji. Jsou tak techničtí a rychlí – to já nedokážu. V obraně se musím hodně soustředit, abych svého soupeře zastavil. K tomu musím využít každičkou šanci ke vstřelení branky, protože rychlé kombinace s mnoha přihrávkami pro mě nejsou snadné. Můj styl se nijak zvlášť nezměnil, ale krok za krokem jsem se naučil víc detailů a triků. Měl jsem příležitost strávit spoustu času hraním stolního hokeje a mluvením s lidmi ve všech možných zemích, a tak jsem se toho hodně dozvěděl – nejen o hraní, ale také o jejich názorech na stolní hokej a pořádání turnajů. Velká inspirace!

Kdyby se tě nováček zeptal na to, co je potřeba k tomu stát se ve stolním hokeji nejlepším, co bys odpověděl?

Nováčkům bych doporučil studovat nejlepší hráče a nechat se inspirovat. Sedněte si a sledujte zápasy play-off mezi nejlepšími hráči, doma pak trénujte a připravte se na to, že blafáky jsou hodně důležité. Před pár lety jsem hrál turnaj ve Švýcarsku. Ve čtvrtfinále jsem vyhrával nad Martinem Ženíškem (Gladiators Plzeň) tím, že jsem hrál hodně blafáků. Řekl mi: „Víš, že existují i jiné kombinace než tahle?“ :-) Měl naprostou pravdu. Bylo to nudné a sledovat nejvyšší mezinárodní úroveň někdy je nudné. Martin se mě ale o měsíc později zeptal, jestli si chci za Gladiátory zahrát na českém mistrovství týmů, což mě opravdu potěšilo a náš tým získal 29. května 2011 bronzové medaile. Týmové soutěže mám ze všech turnajů nejraději.

Poslední „výstřel“: kdo se stane mistrem světa 2015? (pozn: rozhovor proběhl ve středu před MS)

Maxim Borisov (Rusko). Společně s ním favorizuji do semifinále Edgarse Caicse, Atise Silise a Janise Galuza, ale někdo překvapí. Možná Jan Pelkonen, Hans Österman, Venjamin Gerasimov nebo Dmitro Litviňuk.

Bjarne, velice děkuji za rozhovor a za neuvěřitelný kus práce a úsilí, které jsi vložil do stolního hokeje. Užij si Petrohrad!



Malý přídavek pro ty z vás, kdo nechodí pravidelně na web ITHF: tady je Bjarneho poslední vánoční projev (anglicky) z 15. prosince 2014 – osm minut komentářů, postřehů a inspirace…















Žádné komentáře:

Okomentovat